Násilí je dobré, násilí je krásné, násilí je nejkrásnější!
Sex, násilí, spoutaný frajírek co si myslí, že mě dokáže uspokojit, pouta, rozškrabaná záda a trocha kousání neuškodí. Miluji násilí, ráda jej dělám a ještě raději se ničit nechávám. Poslední frajer byl však vážně super :-) Takový sex, rozklepaného dvacetiletého studenta a zároveň skvěle postaveného čůráka, lze vidět snad jen jednou za život.
Odtáhla jsem si ho domů a začala mu nenápadně říkat o své úchylce. Stejně nepochopil, co s ním chci doopravdy dělat. A to bylo na tom to nejlepší. Nechal se bez řečí spoutat, nohy i ruce a v ten okamžik byl jen můj. Vzrušovalo mě, jak se neustále vyptával a měl strach…
Zacpala jsem mu pusu šátkem, zavázala oči a pošeptala mu do ucha, že to, co zažije, bude nesktuečně krásné a nezapomenutelné. Klepal se ještě víc a já byla vzrušená tak strašně moc, že jsem nečekala ani minutu.
Roztrhla jsem mu jeho jemnou bílou košili, přejela mu rukou přes rozcuchané vlasy a začala mu lízat bradavky. Byl nadšen, čůrák mě začal tlačit do přeného stehna a studentík byl bezeslov. Ani by toho moc nenamluvil! Začala jsem jej kousat do bradavek a cítila, jak se mu to nelíbí. Po chvilce se uklidnil, pochopil, že bolest může být krásná. Chtěl křičet bolestí, o milost, ale uvědomoval si, že nemá šanci.
Fackovala jsem jej přes břicho a vypracovaný hrudník, štípala ho do těch rudých bradavek a měla chuť mu je utrhnout. Byl tak neposlušný, až jsem měla choutky na bičování. Zlobil!
Mnohem zábavnější ale bylo jeho tvrdé péro. Rozepnula jsem mu kalhoty a ihned na mě koukaly promáčené trenky. Kapička touhy neexistovala, měl je celé zmáčené a já cítila, jak mu v koulích proudí miliony voňavých spermií. Ten čůrák byl krásnej. Ale ještě krásnější by byl, kdyby byl obřezaný. Bez milosti jsem mu rychle a bolestlivě přetáhla předkožku a začala mu jazykem jezdit po žaludu :-) Byl tak vlhký a stále tekl, že jsem měla plnou pusu té jeho vůně. Úžasné! Kousala jsem mu do kůže na koulích, přejížděla zuby přes kořen penisu a nechala se unášet pocitem nadvlády.
Malé kůzlátko nemohlo v mé diktatuře vůbec nic. Jen stát a nechat se ničit. Dostával zabrat, nechala jsem jej v utrpení, ale nakonec byl spokojen a poslušně s díkem odešel domů.